Moje tvorba: Básně | Povídky
Cizí tvorba: Japonská poezie | Herrmann Hesse

Kiowara no Fukajabu: Zimní květiny

Zima- a přece
Padají shůry
Sněžinek bílé kytičky:
Možná, že, možná vysoko nad mraky
Jaro je, lidičky!

Óšikoči no Micune: Sníh

Na pustou cestu
Napadal sníh,
Zavál už stopy po kročejích:
Já jsem ta cesta, smutek je sníh,
Kdo půjde kdy v mých šlépějích?

Neznámý autor:Pomíjivá láska

Na břehu Suma
Rybářův oheň-
Zběsilý vítr rve z něho dým:
Neprchne jednou náhle tak láska?-
Což vím!

Fudžiwara no Tadafusa: Podzimní stesk

Neplač, cvrčku, nenaříkej
Smutně tak nad něčím:
Mně je smutno mnohem více,
A já přece
Mlčím.

Neznámý autor: Tajná láska

Tajně a skrytě
Ty mě máš ráda,
Já tebe rád:
Až jeden z nás zemře, pod jakou záminkou
Obleče druhý smuteční šat?

Tačibana no Kijoki: Odpověď autoru Tajné lásky

Až zvlhne rukáv tvůj
Slzami touhy,
Za mrtvým druhem chtít budeš lkát:
Za noci, když tě nespatří nikdo,
Za noci oblec smuteční šat!

Kakinomoto no Hitomaro: Vlasy dnes ráno nesčešu…

Vlasy dnes ráno nesčešu-
Ruko má, stůj!
Čelenka slíbat by chtěla
Stopy tvých prstů,
Milý můj!

Ki no Curajuki: Měsíc na vodě

Měsíce odraz hladinou vodní
Chvěje se, mihotá:
Chyť si ho- tu je!
Chyť si ho- kde je?
Měsíci, nejsi ty obraz života?

Neznámý autor: Nepřítomný

Po tobě vzdychá kapradí
Zarostlé do naší stařičké vesnice,
Po tobě křičí cvrček tak teskně:
Po tobě stýká se našemu cvrčku
A mně s ním. Velice.

Neznámý autor: Jsem zapomenut…

Jsem jako lávka,
Zborcená lávka,
V Udži jež k vodě se kloní:
Léta jdou nad ní
A nikdo po ní.

Ki no Curajuki: Změněná barva

Vlasy mé přec jak eben jsou černé,
Změnily barvu snad v očích tvých?
To jenom na obraz můj,
Tam v zrcadle-
Napadal, chlapče, bílý sníh!

Neznámý autor: Přijď, jarní dešti!

Dšti, jarní dešti,
Aspoň tak prudce jako mé slzy!
Nač?
Abych tě mohl obvinit, žes ji
Zadržel ty- ne můj pláč.

Cumori Kunimoto: Divoké husy

Oblohou mživou
Odplouvá hejno divokých hus:
Na šedém papíru
Písmenek znaky-
Vybledlá tuš.

Odkud se bere
Jen tak uprostřed polí
Říčka Izumi?
Což jsme se někdy viděli?
Kde pramení má láska

(rada Kanesuke)

Podzimní větve hagi
Klesají pod tíhou rosy
Kdybych dnes ráno
Zmizel spolu s ní,
Změnilo by se něco?

(rada Jakomoči)

Jak dál z pobřeží
Zmrzlého v jinovatce
Nevědí bezradní
Kulíci a naříkají
Jako já- ty neodpovídáš

(Fudžiwara no Okikaze)

Hle, řeka
Prolitých slzí stoupá
Strhne mě proud!
Bláhový,což je možno
Utopit lásku?

(Fudžiwara no Motozane)

Palčivým žárem
Lásky uhořívám
Bude to smutné
Ztratit se beze stopy
Navždy jak obláček dýmu

(dcera Tošinariho, správce paláce císařovny matky)

Nic netrvá věčně
I rosa na Hoře tajné lásky
Se prozradí,
Když zabarví se do ruda
Spolu s javory na stráních

(Minamoto no Mičimicu, velitel stráží levé palácové brány)
Ridší než plátno
Halen dřevařů jsou
Naše setkání
Dny míjí pod cedrovými
Došky chátrající střechy

(Místodržící a nejvyšší ministr)

Jen ostřice
Se dočkala, nad podzim
Hladí ji rosa
Cestu k vám skrylo listí,
Jsem ztracený a sám

(bývalý vrchní rada Tadajoši)

Zhrzený milenec-
Jak tenhle úděl nenávidím
Kéž bys mě ty
Stejně nenáviděla
A jeden cit nás pojil

(Tošinari, správce paláce císařovny matky)

Stále nesvítá
Na břehu ve Futami
Nočními vlnami
Mám rukáv zmáčený,
Jsem na ostrově s mořem sám

(urozený pán Sanekata)

Což neslyšíš?
Sám nebeský vítr ví,
Že se sluší
Zavítat do náruče
Čekající borovice

(dvorní dáma paní Kunaikjó)

I obyčejný
Podzimní vítr
Pozná,
Kdy aspoň maloučko
Má zaševelit v rákosí

(dcera mnicha Anbóa)

Nikdo mě nemá rád,
Přesto mě neopouští
Večer co večer
Něčí stín, pro nějž zdobím
Vlasy drahými perlami

(Minamoto no Šigejuki)

Měsíc na nebi,
Tvá a má jediná
Upomínka
Jestli si vzpomeneš,
Navštíví tě mé srdce

(mnich Saigjó)

Neznám to, nevím,
Že bývá zvykem podvádět
Chci čekat, ale
V zahradě se zatím
Rozrůstá hořký pelyněk.

(dcera Tošinariho, správce paláce císařovny matky)

Ještě si vzpomínáš?
Rukávy, jež jsi míval rád,
Jsou proplakané,
Asi zmrznou, než usnu
Na ojíněné rohoži.

(urozený pán Sadaie)

Možná i usnu,
Když na tebe nebudu myslet
Větře v zahradě,
Aspoň ty pocuchej trošku
Svou borovici!

(místodržící a nejvyšší ministr)

Slyším je,ale dnes
Už nedolehnou k srdci
Šelesty v rákosí
Vítr si hvízdá a dělá,
Že mě vůbec nezná

(princezna Šikiši)

Tvá slova změnila
Barvu-jak zkřehlé listí
Ulétl podzim…
Syrová zima už mísí
Slzy deště s deštěm slzí

(Minamoto no Mičitomo, velitel stráží pravé palácové brány)

Má láska
Zvadlé listy keřů
V zahradě
Podzimní soumrak se snáší
Na mne i na ni

(bývalý opat Džien)

A kdybych láskou
Zmučen jak rosa v poli
S nicotou splynul,
Zdali by stébla trávy
Dojala živou duši?

(kapitán Kinhira)

Ta změna
Dlouho patřila jenom
Javorům
A teď se podzim dotkl
Mne, celé mé bytosti

(manželka vrchního vládního dozorčího z paláce na šesté třídě)

Zaraduješ se
A za chvíli už o tom
Nevíš
Zamiluješ se- nešťastně
A předlouho vzpomínáš

(Kijohara no Fukajabu)

Klasy ve větru
Na podzimním poli
Se kloní
Na jednu stranu-to bolí,
Když k tobě tíhnu a ty uhýbáš

(neznámý básník)

Ve Velkém Jodu
Pinie na pobřeží
Nezatrpkla,
Jen tiše nenávidí
Vracející se vlny

(neznámý básník)